Palubní deník z Varšavy

zápisky z cest

1. den
Strávili jsme ho na cestě z Prahy do Varšavy. Cesta v ČR byla dobrá avšak za hranicemi se to zhoršilo. Abychom se nenudili hráli jsme hru z jedním kamionem na předjížděnou. On jezdil rychle v obci zatímco my dodržovali padesátku a my zase zrychlili mimo obec. Podle jeho projevů se nám zdálo, že z nás byl na nervy. Tenhle kamióňák by měl být vyfocen ve výkladovém slovníku pod slovem TRPĚLIVOST. Nakonec jsme po osmihodinovce kolem první hodiny ranní dorazili do hotelu Novotel a ani jsme si už netroufli hledat nějaký levnější. Za to jsme si troufli zporcovat každej tři pivka a nějakou whiskey. Takže jsme usínali jak jinak než v dobré náladě kolem čtvrté hodiny ranní.

2. den
Ráno, po čtyřech hodinách spánku, jsme způsobně vstali a věřte nám, že se nám moc nechtělo. Bez snídaně jsme vrátili klíče s tím, že odpoledne si najdeme levnější hotel. Přes ulici jsme došli na IBM kde jsme absolvovali úvodní část workshopu - tzv. představovačku. Já to zkrátil úplně, protože vím, že někdy méně je více a Ondřej použil věty rozvinuté. No asi jsme nebyli nejlepší ze všech. Nevadí, příště to bude snad lepší. Na workshopu je nás cca dvacetpět a různých národností. Vedle mě sedí Ahmed z Egypta. Naštěstí se na nic neptá, jen na začátku se zeptal odkud, že to jsme. S utíkajícím časem nás opouštěl i optimismus. Dá se říci, že několika hodinový rozbor architektury Lotus Expidator byl na nás až moc detailní. Nicméně jsme si řekli, že jsou to jen takový bláboly na úvod a pak se uvidí. K občerstvení byla pouze káva, voda, cukr a mléko proto nás překvapilo, když jsme obdrželi i lístky na oběd. Na ten jsme s ohledem na absenci snídaně vážně těšili. Výběr nebyl pestrý a některá jídla vypadala podezřele. Proto jsme se soustředili na to co známe. A to bylo kuře. Odpolední část byla záživnější neboť jsme zkoušeli první příklad. Po skončení workshopu jsme se vydali hledat hotel. Prioritou byla slušná cena a internet na pokoji. V centru cca pět km od IBM byl však hotel plný a další náš tip vedl na městskou periferii. K našemu překvapení hotel vypadal dobře a internet byl bezdrátový a navíc v ceně byla i snídaně. Tady jsme se ubytovali a dali si i slušnou večeři. Abych nezapomněl vypili jsme zbytek námi z Čech importovaného piva což znamenalo, že další dny budeme muset navštívit buď hospodu anebo obchod.

3. den
Ráno bylo opoznání lepší než to předchozí a navíc se snídání. Cesta k IBM z periferie byla napoprvé náročnější a omylem jsme dojeli k Microsoftu. Jediné použitelné parkování v blízkosti IBM je parkoviště hotelu Novotel, kde jsme strávili první noc. Protože to ví i ostatní mají tam hlídače. A tak jsme museli nejprve předstírat, že jsme hoteloví hosti a až po oklamání hlídače jít teprve na IBM. Tento den byl naopak plný příkladů, na kterých jsme zjistili, že k dosažení ač malého výsledku je v tomto prostředí zapotřebí mnoho úsilí. Zapomněl jsem říci, že jeden přednášející vypadá jako pan Mrazík, ale tlustější a druhý je zase hubený boxer. Oba jsou z Dallasu, ale klobouky neměli. Večer byla organizována procházka starým městem. Oba jsme se těšili na pověstný polský hot-dog a tak jsme se rozhodli připojit k výletu. Ze společenské slušnosti jsme z celou skupinou zavítali i do nějaké místní restaurace. Stihli jsme si akorát všimnout že chlapcům z Dallasu moc nechutná a Mrazík navíc na závěr ztopil prachy na účet. Asi už Texas není tak bohatý stát. Nám se moc v restauraci nelíbilo a do ochutnávání místní gastronomie jsme se taky nehrnuli. Z těchto důvodu jsme se po nějaké době omluvili a zamířili směr hotel. Samozřejmě jsme se zastavili na hot-dog. Usnuli jsme spokojeně u filmu Wall Street.

4. den
Ráno se nám nechtělo vůbec vstávat. Navíc jsme měli hroznej smrad z cigár v koupelně. Proto jsem hned po ránu nadával na sousedy a blbou ventilaci. Ondřej se pak přiznal, že tam v noci tajně vypálil jedno cígo. Mě nebylo moc dobře a na cestě k IBM nás potkala dopravní zácpa. Tentokrát jsme cestu zvládli na jedničku avšak parkoviště u hotelu Novotel bylo plně obsazeno a tak jsme nemohli ověřit jestli nám vyjde finta z předchozího dne ještě jednou. Smůla. Vrazili jsme hledat alternativní stání. Kolem administrativních budov bylo zcela plno a tak jsme skončili na sídlišti za nimi a cesta, kterou navrhl Ondřej byla mírně zablácená a vedla přes železniční koleje. Ale byla to zkratka. I tento den jsme laborovali. Ve věci obědu jsme opět vsadili na jistotu. Já čínu a Vjetnam řízek. Na workshopu jsme si všimli jedné osoby, která na nás při, ač tiché diskuzi, dělala dobře známé .... pššššššššt. Bohužel jsme po jednom takovém pšššššt nevydrželi a dostali záchvat smíchu. Začali jsme na nervózního poláka také dělat pššššt, což nás ještě víc rozesmívalo. Překvapením nebyl konec, protože vedle Ondřeje sedící si sundal boty. To jsme poznali v první moment po čuchu. Byl to škodovák resp. pán ze Škoda Auto, který byl celkově živočišné podstaty (vehementně tykal každému a asi si vzal jen jedno oblečení). Po odpolední části workshopu jsme vyrazili na shopping do Carrefouru. Cestou k zaparkovanému autu ze strmého a zabláceného kopce přes železniční trať jsem Ondřejovi nadával jakou vybral blbou stezku. On mi vtipně kontroval, že má dobré boty z drapáky. Ty já neměl. Protože šel za mnou říkal jsem mu balancujíc ať do mě hlavně nestrká a to jsem myslel ze srandy. Jenže on do mě strčil a myslel to taky ze srandy. Pro mě tak velká nebyla a tašku jsem měl trošku od bláta. Navigace nás bezpečně navedla ke Carrefouru. Komplikace nastala při koupi vodky, která v sobě měla bezpečnostní chip. Přestože jsme za ní zaplatili již v oddělení alkoholu na pokladně pípala. Od pohledu nepříliš bystrý pán z ochranky se věci ujal. Odblokovat chip se mu deset minut nedařilo a když se vrátil po dalších pěti minutách z oddělení alkoholu, tak nám přinesl pouze láhev, ale bez krabice, kterou mezitím ztratil. Celá situace mě lingvisticky podpořila a velmi dobře jsem mu anglicky vysvětlil, že flašku bez krabice nechceme! Prodavačka byla chytřejší a řekla mu ať přinese jinou odblokovanou a v krabici. To se po dalších deseti minutách vážně stalo. Mimo jiné jsme si nakoupili i nějaké občerstvení (pivo Zubr, Dog In The Fog, Zvniec a nějaké klobásky) a při konzumaci tohoto právě píšeme tento deník...

5. den
Zítra se vracíme.