rozzuřený wágen
drsného první auto
našel jsem mezi starými fotkami pár obrázků mého prvního warťasa.
na první fotce čouhají z pod auta nohy mýho táty. a jaxeto přihodilo? jednou, když jsem byl u našich, jel jsem před cestou zpět do litoměřic natankovat a když jsem přijížděl k našim, táta už čekal dole u baráku. mrknul jsem se na silnici a bylo mi hned jasné proč. praskala hadička od nádrže a dost ale opravdu hodně tekl benzín no a táta viděl z okna tu čáru, co za mnou zůstávala a přiběhl na pomoc.
druhá fotka je z nějaké dědiny u přerova. pro změnu měl warťásek nějaké problémy s výfukem a byl na léčení. mám dojem, že nějaké plechy a autogen to vyřešily.
na třetí fotce jsem něco opravoval (jsem ten s vlasama vlevo) a kámoš mi jako wartburgoidni odklojenec pomáhal radou. už si přesně nepamatuju co wágenovi bylo, ale ta kulatá věc na hadru by mohla být membrána do palivového čerpadla, takže asi bylo něco s ním.
na poslední fotce už není můj první wágen ale asi třetí. je to na d1 tuším u motorestu šaman. tehda to byl taky móc zajímavej příběh. varťasovi se asi zase nechtělo do čech a taxe zadřela hřídel, na které byl ventilátor. jet se s tím nedalo, bo klíňák fakt dost smrděl a bez něj by zase nešlo dynamo a vodní pumpa. naštěstí jsem ale měl v kufru takové udělátko, které asi původně sloužilo k napnutí klínového řemene, když byl delší, než soudruzi v ndr počítali. sundal jsem tedy řemenici, nasadil to udělátko a klíňák místo přes řemenici natáhl přes něj.
bylo mi jasné, že chlazení nebude s touto úpravou tak účinné jako normálně, taxem kulišácky sundal masku, aby nic nebránilo vzduchu v cestě k chladiči a hauptnu uvázal špagátem k nárazníku. jelikož se mi tato příhoda stala až na dálnici, jel jsem na plný kotel, aby to hezky chladilo. toto se jevilo jako vcelku dobrá metoda a v podstatě čím rychkleji jsem jel, tím menší byla teplůtka.
má radost z toho, jaxem to krásně vyřešil, ale netrvala příliš dlouho, jelikož čím rychleji jsem jel, tím lépe to chladilo, ale taky tím větší byla síla, kterou se vduch snažil zvednout kapotu. po ujetí asi 50km to holt ten špagát neudýchal a povolil no a hauptna, zrovna ve chvíli kdy jsem předjížděl favorita, zkopírovala aerodynamický tvar mého přibližovadla. bylo docela zábavné letět asi 120 po dálnici a nevidět před sebou nic jiného než zvednutou kapotu.
ani nevím jak, ale podařilo se mi přibrzdit a zastavit na krajnici. povolil jsem pár šroubů hauptnu sundal, ohnul a nacpal na zadní sedadlo. poté jsem nastartoval a letěl dál ku praze. dál už vše probíhalo bez problémů, dokonce jsem se zastavil na chvilku u motorestu, kde sklízel wágen obdivné a závistivé pohledy (nebo ty vytřeštěné oči znamenaly něco jiného? :-)). jak už jsem psal, všechno šlo bez potíží, až do té doby než přišla pomalu popojíždějící kolona aut. No a to už wágen bohužel nezvládl, začal vařit a fouklo těsněnní pod palicí. náhradní těsnění jsem neměl, takže jsem vyndal lano a postupně jsem se svezl za třemi auty až na karlín.
docela vtipný byl jeden človíček s espacem. zeptal se: brzdí tí to? a když jsem mu řekl, že jo, jel asi tak rychle, jako já, když jsem já chtěl aby mi to pořádně chladilo. z prahy jsem z domu od toho posledního, co mě táhnul zavolal kámošovi do litoměřic (mobily ještě nebyly) a ten pro mě se svou š120 přijel a chudinku škodovenku při tažení mého tunového draka málem taky uvařil.